Práce s plochami v AutoCADu 2014, 3. díl

Seriál věnovaný modelování ploch v AutoCADu je dnes věnován problematice zpracování ploch jako povrchů budoucích těles. Jedná se tak o postup, který připomíná například příkaz Sculpt v Autodesk Inventoru. Postup si popíšeme na jednoduchém příkladu.  

Křivka pro vytvoření asociativní plochy

Základem modelu bude plocha asociativně vytvořená nad spline křivkou. Modifikace této křivky umožňuje po změně automatickou modifikaci tvaru plochy. Pro modifikaci tvaru plochy můžeme následně využít uzlových bodů.  

Modifikace plochy pomocí uzlových bodů

Pro tvarování ploch můžeme také využít řídících vrcholů, které usnadňují tvarování vytvořené plochy pomocí pomyslné sítě tvořené spojnicemi jednotlivých vrcholů.  

Aktivace modifikace plochy pomocí řídích vrcholů

Oba výše uvedené postupy lze libovolně kombinovat a dosáhnout tak co možná nejlepšího výsledku modifikace. Pro přesně definované transformace můžeme využít buď fixně nastaveného kroku, případně řízeného posunu.  

Tvarování plochy pomocí řídících vrcholů

Připravený obvodový plášť budoucího objektu je nutné pro konverzi do podoby plochy uzavřít v jeho spodní a horní části další samostatnou plochou. Ta musí přesahovat hranice obvodového pláště. Může být aplikována jak rovinná, tak libovolně tvarovaná plocha.  

Rovinná plocha uzavírající podstavu budoucího tělesa

Výhodou vytvářených ploch v AutoCADu je možnost jejich dodatečné úpravy prostým tažením. Tento postup je velmi efektivní a pro editaci snadný. Je ideálním postupem především pro vytváření obecnějších tvarů.  

Modifikace plochy pomocí dodatečných úprav

Plochy vytvářené v AutoCADu je možné pro účel konverze na uzavřené těleso libovolně kombinovat. Vždy je nutné dodržet pouze uzavřenost jejich hranic, případně minimální přesah po hranicích.  

Uzavření plochy kopií a přesunem

Pro přípravu ploch je vhodné aktivovat zobrazení ve stylu koncepčního designu. Zjednodušíme si tak náhledy na budoucí tvar a usnadníme orientaci v řešené úloze.  

Styl koncepčního zobrazení

Finální vytvoření tělesa příkazem vytvarování povrchu. Těleso je ve své podstatě uzavřeno uvnitř společných hraničních povrchů a tvoří tak jednotlivé segmenty stěn budoucího útvaru. Lze tak vytvořit i technicky složitý tvar.  

Finální tělěso

Na takto realizovaný model lze již dále aplikovat prakticky libovolné množství příkazů pro editaci těles. Například oblíbené množinové operace sjednocení, rozdíl a průnik.  

Aplikace množinových operací