jako bežný / jako standard – varianty vložení součásti z obsahového centra Inventoru

Při vkládání prakticky všech součástí z obsahového centra Inventoru si můžeme ve spodní části okna, kde vybíráme velikost (pokud nevyužíváme funkci AutoDrop) všimnout možnosti vkládání (obr. 1).

Obr.  1 – možnosti vložení

Výběr nám ovlivní budoucí možnosti nakládání se součástí.

Jako běžný

Pokud zvolíme jako běžný, tak se nás Inventor v dalším kroku zeptá na místo uložení součásti, která se pojmenuje dle položek z obsahového centra. Toto je první „výhoda“. Součást můžeme mít uloženou přímo ve složce s projektem, což nám výrazně usnadní například zálohování či přesouvání celého projektu (poté stačí jen zkopírovat).

Obr.  2 – rozdíl v ikonách variant (nahoře běžný, dole standard) pro stejnou součást

Zároveň se součást chová jako by se jednalo o námi vytvořenou komponentu. Ve stromu prohlížeče má ikonu jako každá jiná součást (obr. 2) a lze ji libovolně modifikovat (odebírat, modifikovat či přidávat prvky). Tak můžeme například do čepu jednoduše vytvořit otvor pro závlačku či jiné potřebné modifikace.

Jako standard

Při vložení jako standard se Inventor neptá, kam chceme součást uložit a zrovna ji uloží do cesty nastavené pro výchozí soubory obsahového centra v možnostech aplikace na kartě soubor (Obr. 3).

Obr.  3 – cesta pro ukládání standardů

Tato cesta je společná pro celý Inventor. Z toho plyne výhoda – neduplikují se soubory na disku. Konkrétní varianta normalizovaného dílu je zde zastoupena jedním souborem a Inventor jej dokáže pouze znovu využít a nevytváří nový soubor. Inventor navíc provede celou operaci vkládání rychleji – nezatěžuje nás pojmenováním souboru a výběrem umístění. Nevýhodou je zde nutnost při přesunování projektu využívat nástroj Pack and Go či podobné varianty.

Při jakékoliv snaze o modifikaci součásti sice vidíme plnohodnotný strom historie jako u předchozí verze, ale setkáme se pouze s hláškou, že součást není určena pro úpravu (obr. 4).

Obr.  4 – modifikace standardů je zakázána